Václav Novák

Děkuji rodičům - hlavně mamince - že mě dali do LŠU na klarinet a příčnou flétnu. Také svému učiteli panu Voříškovi, který mě u toho držel a tvrdil, že ve mě něco je. Tomu jsem v té době ještě tolik nerozumněl.

Když jsem vyrostl, založil jsem kapelu Pauza a v té době už jsem psal písničky. Později jsem psal loutkové pohádky, různé hudební motivy a v hlavě se mi nakonec zrodily i dva muzikály. V současnosti hraji ve dvou kapelách a stále hrajeme s loutkami. Měl jsem tu čest režírovat Tylova Strakonického dudáka. O Vánocích se každoročně sejdeme na hraní vánočního hudebního pásma Radost mysle vánoční (text: Ondřej Fibich). Rád píšu hudbu, texty, i příběhy a stále je mi blízké také divadlo.

Děkuji všem lidem, které jem potkal, ti všichni mě ovlivnili. Posléze jsem se dostal k Anthroposofii Rodolfa Steinera, což bylo a je pro mě od té doby zásadní.

Rád dávám lidi dohromady. Že něco vytvoříme je ovocem, ale radostí je i jen být spolu.